Ruch na tržišti

25. března 2008 v 16:21 | Kestler |  Rukou amatéra
Eh, no trocha z mé školní tvorby. Zadání znělo popiš ruch na tržišti a já nenávidím popisy, podle toho to taky dopadlo.

Na tržiště v Káhiře dopadají žhavé paprsky slunce. Téměř nicotný úkryt před nimi nabízí, již trochu ošuntělé, plátěné stříšky stánků. Každá je jiná, každá je originál. Jedna pruhovaná, druhá jenom jednobarevná. Každá více či méně zaprášená. Každý trhovec je osobitý. Ve stáncích i mimo ně nabízejí své zboží. Na uspořádání tržiště nikdo moc nehledí, snad jen tam, kde slunce vychází, se prodává více čerstvého ovoce a zeleniny, které sem přiváží vesničané na vozících tažených osly. Celá tržnice pulzuje životem a z dálky připomíná obří lidské mraveniště.
Ponořím se do davu a nechám se unášet kolem trhovců hlasitě vychvalujících své zboží. Vpravo nabízí tlustý, podmračený Egypťan zaručeně léčivé masti. Přes lidskou řeku nedohlédnu na druhý břeh, ale podle zápachu soudím, že někdo prodává smažené ryby. Nakrčím nos, pach ryb nejde dohromady s vůní opodál nabízeného tureckého medu. Tlustá paní vedle mě se začne tlačit dopředu, jako by jí měli něco vykoupit, proto využiji místa, které uvolní a posunu se o pár metrů dál. Je to, jako by naráz změnili scénu ve filmu. Místo podmračeného chlapíka, vysoký štíhlý elegán, diskutuje s prodavačem o ceně páru pravých italských bot. Protože o boty nemám zájem ani se nezastavuji a pokračuji dál. Nalevo míjím zuřivě gestikulujícího muže, jeho oponentkou se stala stále usměvavá prodavačka bižuterie. Náhle mám dojem, že slunce praží nějak víc. Otočím se a zjistím, že vedle mě praží na prodej mandle jeden z domorodců. Raděj rychle odcházím. Horko je už tak nesnesitelné, nemusí to ještě zhoršovat sálající oheň. Proklouznu kolem pestrobarevného stánku s oblečením a v jeho těsném sousedství si objednám tamyju, typické egyptské jídlo. Během čekání pozoruji dav , který se posouvá sem a tam a také zoufalce, kteří kráčí opačným směrem než zbytek lidí. Většinou nakupujících tvoří především cizinci. Místní nejspíš navštěvují trh časně ráno, aby se vyhnuli polednímu vedru. Dostanu svou tamyju a opět zmizím mezi pestrobarevným oblečením ostatních.
Po hodině, kdy na mě útočí podivuhodná směsice zvuků, obrazů a vůní, se mi začne točit hlava. Hledám, kudy bych mohla uniknout všudypřítomným výkřikům trhovců. Nakonec se mi povede vyklouznout do postraní uličky a po pár metrech se zvuky tržiště ozývají už jen tlumeně. S úlevou se opřu o stěnu, abych se vzpamatovala z předchozích zážitků. Slunce se mezitím posunulo o hodný kus níže a pomalu, velmi pomalu, se začíná ochlazovat. Pohled na hodinky mi řekne, že čtvrtá hodina dávno minula. Pod mnoha dojmy jsem si ani nestihla všimnout, jak rychle čas plyne.Uprostřed přemítání o otázce bytí či nebytí mě někdo zatahá za ruku. Vrásčitá stařena mi nabízí zaručeně pravý perský koberec za dvacet egyptských liber. Posunkem odmítnu a zamířím zpět k hotelu.
 


Komentáře

1 Gii Gii | 14. ledna 2010 v 18:43 | Reagovat

moc pěkný :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama