Květen 2008

D

29. května 2008 v 16:08 | Kestler
Dneska je těch autorů trochu víc.
Dumas Alexander
Některé prokázané služby jsou tak velké, že je lze oplatit jedině nenávistí.
Jak je možné, že malé děti jsou tak chytré a dospělí takoví hlupáci? Musí to být důsledek vzdělání.
Disney Walt
Pokud o tom můžeš snít, můžeš to uskutečnit.
Dostojevskij F. M.
Krása zachrání svět.

Bod po bodu

29. května 2008 v 15:58 | Kestler
Takže (proč většinu článků začínám takže?) jistou dobu jsem neotravovala, proto několik zpráv.
  1. Naučila jsem se tři nové klávesové zkratky. Jsou jimi Ctrl+B, Ctrl+I, Ctrl+U neboli tučné písmo, kurzíva a podtržení. Novinka jak noha, ale kdo nezná, tomu by se to mohlo hodit.
  2. Jím chleba s vajíčkem natvrdo. Chybí jenom pažitka.
  3. Opět jsem uvařila vajíčko natvrdo místo nahniličku. Sbírám odvahu k dalšímu pokusu.
  4. Poslouchám Hippokratovu přísahu. Je skvělá, jedna z nejlepších věcí na poslouchání. Občas ale trochu drsné např. první pitva.
  5. Přemýšlím, že bych si tady založila hudební knihovničku. Co vy na to?
  6. Nové věci z korálků se fotí. Sestřička je má na intru.
  7. K překvapení všech jsem byla přijata na střední školu, i když mám prospěch 1 =)
  8. Ředitel se mě včera ptal, jestli jsem někdy dostala pětku. Řekla jsem, že nevím.
  9. Máme nového pejska. Jmenuje se Cho Chang Kwanah. Možná jsem to už psala.
  10. Kámoška si ze mě utahuje, že jsem zamilovaná. Říkám, že nejsem. Raděj lžu, stejně jsem buď bez šance nebo paranoik, a kdyby to vyšlo, tak stejně za tři týdny odjíždím a po prázdninách nastupuju do Kunovic. Takže nic, měla bych toho nechat.
  11. Mám hotový projekt. Já a kámoška jsem na tom dělaly asi dva dny. Perfekcionistky. V pondělí mě čeká prezentace. Dneska jsem se učila zacházet s dotykovou tabulí =) Sranda. Učitel nás tam pak nechal samotné =)
  12. Poprvé jsem se ulila z francouzštiny.
  13. V úterý mi strašně teklo z nosu a z očí. Nesnesitelně. Ve středu nic. Kdo ví co to bylo.
  14. Jedu na Koníka. Těším se.
  15. Přečetla jsem celé Letopisy Narnie. Počtvrté.
  16. Musím uklidit. Co nejdřív.
  17. Byli jsme na výletě. Celkem to šlo. Večer všichni kouřili vodní dýmku. I učitelky. Libor zval učitelky a zval je na voďára. Jedna si myslela, že jde o vodku s džusem. Jako jediná jsem odmítla. Neměla jsem náladu se bavit. Znáte to ne? Navíc dát si dýmku jenom proto, že si všichni dali je pitomost. Až budu mít dobrý důvod, tak to zkusím.
  18. Nepiju alkohol. Nechutná mi.
  19. Nejsem normální. Dřív jsem byla, ale teď je normální být trhlý, ulítlý atd. Takže? nejsem normální.
  20. Přidám další citáty a asi si i pohraju s rubrikama.
  21. Na stream.cz jsou dobrá videa.
  22. Toť zatím vše.

Co nás baví

18. května 2008 v 14:15 | Kestler |  Čas
Mí rodiče mají koníčky. Maminka kytky a taťka psy. Mám ráda kytky i psy. Ale nemusím je mít, ty kytky. Maminka si kytičky přesazuje, zalívá, hnojí. Ale když je třeba je přenést nebo cokoliv jiného, co už není tak příjemné, tak si, kdoví proč, vzpomene zrovna na mě. Třeba dneska. Nainstalovat kupu držáků. Příšerná práce. Sice jde jen o nějaké šroubování, ale tady selhal designér. Nejde totiž dohromady šroubovák a jedna část. Prostě to nejde nainstalovat. Takže, kdo je tady někde v okolí? Aha, ty. Přitom já je do svých koníčků montuju minimálně. Leda, když má tatínek cestu (jednou za uherský rok) tak si jenom přisednu do auta, abych neomezovala. Nebo maminka vaří. Dřív jsem se nabízela, že jí pomůžu. Ale znáte to. Umýt nádobí, něco ostrouhat, ale k plotýnce se člověk nedostane. Škoda. A potom, že raději vařím sama. Prostě, co zašpiním to umyju, ale k plotýnce se dostanu. To jenom tak.

Majitelka blogu

17. května 2008 v 15:22 | Kestler |  Čas
Není to tak dávno, co jsem někde v internetové síti psala pochvalný komentář a dotyčná, které se komentář týkal, mi odpověděla. O to nic, to se jistě stává, ale jako přezdívku uvedla: majitelka blogu.
Setkává se s tím asi každý z nás. Ale vlastníme skutečně svůj blog? Vždyť, dá se vlastnit něco nehmotného? Duševní vlastnictví něčeho možné je, viz autorský zákon. Takže články a grafiku mít můžeme, ale blog? Místo na síti internetu? Zcela prakticky děláme na nějakém místě, které je nám poskytováno zadarmo, jak zvláštní v dnešní době, pokud nehledíme na nějaké ty reklamy. Jsme zde tady vlastníky? Myslím si že ne. Vždyť blog.cz nás může při porušení podmínek smazat, tedy vyhodit. To by se nestalo, kdybychom svůj blog vlastnili. Lidem je jedno jestli zboříte svůj byt, ale pokud zboříte byt, který máte pronajatý, tak jste porušili podmínky a majitel vám vypoví smlouvu. Nepřipomíná vám to něco? Ano, blog.cz. Odtud tedy plyne můj názor, že blog nevlastníme, pouze si pronajímáme. Porušíš podmínky a letíš. Neporušíš? Můžeš zůstat. Takový je život.
Pronajímatelka adresy a místa na kestler.blog.cz

Pár přátel na cestách, od jara do zimy

10. května 2008 v 9:21 | Kestler |  Čas
Baterka v MP3 vybitá. Včera jsem dávala nabitou. Nemám náhradní. Ukusuju sušenku a nudím se. Vzpomínám na Hefoňka, jeho mobil a zároveň pojízdná diskotéka by se mi hodil. Jedeme pomalu. Máme čas. Přistupuje paní s kočárkem a dcerou. Dcera je tmavý typ, matka a malé dítě světlý. Nejspíš je dcera po otci. Řidič vystupuje. Čte si parte. "Někdo z Kašavy," říká paní na sedadle vedle. Autobus zrychluje. Dítě v kočárku zoufale čučí do stropu. Nemám co číst. Knížku i časopis jsem nechala doma. Bílé sako a větrovka vystupují. Nastupuje muž v červené flaušové bundě. Není mu horko? Venkovní teplota - 21 stupňů. Dítě přemýšlí jestli si raději vypíchnout oko nebo sundat čepici. Zvědavá paní na sedadle vedle řidiče vystupuje. Zůstávám já, matka s dcerou a dítětem v modrém, červený flauš, paní s černou taškou a dva starší lidé. Muž a žena. Řekla bych manželé. Ale lístky si kupovali odděleně. Dítě v modrém vykřikuje slůvko teta. Že by ta paní nebyla jeho matka? Stojíme na závorách. Vytahuji foťák a dělám dva snímky. Snad z toho něco bude.
Vracím přístroj do kabelky a ozve se melodie ze Štaflíka a Špagetky. Že by mamka? Přijímám hovor. Ségra myslí, že jsem zmeškala autobus. Několika větami ji vyvádím z omylu. Autobus se konečně rozjíždí. Vlak jsem prošvihla. Něco cítím. Že by mimino? Maminka/teta ho oslovuje Davide. Přistupuje slečna v šedé bundě. Černá taška se staví ke dveřím. Přejíždíme most přes řeku. Piju. Taška vystupuje. Místo ní nastoupí černá bunda. Ukusuju sušenku. Autobus nabírá závratnou rychlost. Pěkně to hází. Zpomalujeme. Mám špinavé tričko. Asi Cho. Dítě se natahuje k sestře. Ta si ho bere na klín. Dojídám sušenku. Kontroluji v zrcátku Made in Taiwan, zda nejsem od čokolády. Červenému flauši zvoní mobil. Nějaká žena. Po chvíli jej pokládá. Další koleje. Tentokrát bez závor. Předjíždíme traktor. Dítě na mě ukazuje. Furt křičí tetu. Budou vystupovat. Padá mi ramínko. Vracím jej zpět. I s červeným flaušem vystupují u nemocnice. Nová cestující v modré sukni chce k vlakovému nádraží. Černá bunda vystupuje. Venku svítí slunce. Čtu si směrovky. Žilina, Hranice, Olomouc, Nový Jičín. Pár? Starších lidí vystupuje. Nemám potuchy o jménu této zastávky. Míjíme ulici lemovanou krásně zelenými stromy. Nádraží. Modrá sukně vystupuje. Zůstává jen šedá bunda, řidič a já. Příští zastávka autobusové nádraží. Schovávám pisátka, oblékám bundu a vystupuji. Šedá bunda byla ve skutečnosti hnědá.