Pár přátel na cestách, od jara do zimy

10. května 2008 v 9:21 | Kestler |  Čas
Baterka v MP3 vybitá. Včera jsem dávala nabitou. Nemám náhradní. Ukusuju sušenku a nudím se. Vzpomínám na Hefoňka, jeho mobil a zároveň pojízdná diskotéka by se mi hodil. Jedeme pomalu. Máme čas. Přistupuje paní s kočárkem a dcerou. Dcera je tmavý typ, matka a malé dítě světlý. Nejspíš je dcera po otci. Řidič vystupuje. Čte si parte. "Někdo z Kašavy," říká paní na sedadle vedle. Autobus zrychluje. Dítě v kočárku zoufale čučí do stropu. Nemám co číst. Knížku i časopis jsem nechala doma. Bílé sako a větrovka vystupují. Nastupuje muž v červené flaušové bundě. Není mu horko? Venkovní teplota - 21 stupňů. Dítě přemýšlí jestli si raději vypíchnout oko nebo sundat čepici. Zvědavá paní na sedadle vedle řidiče vystupuje. Zůstávám já, matka s dcerou a dítětem v modrém, červený flauš, paní s černou taškou a dva starší lidé. Muž a žena. Řekla bych manželé. Ale lístky si kupovali odděleně. Dítě v modrém vykřikuje slůvko teta. Že by ta paní nebyla jeho matka? Stojíme na závorách. Vytahuji foťák a dělám dva snímky. Snad z toho něco bude.
Vracím přístroj do kabelky a ozve se melodie ze Štaflíka a Špagetky. Že by mamka? Přijímám hovor. Ségra myslí, že jsem zmeškala autobus. Několika větami ji vyvádím z omylu. Autobus se konečně rozjíždí. Vlak jsem prošvihla. Něco cítím. Že by mimino? Maminka/teta ho oslovuje Davide. Přistupuje slečna v šedé bundě. Černá taška se staví ke dveřím. Přejíždíme most přes řeku. Piju. Taška vystupuje. Místo ní nastoupí černá bunda. Ukusuju sušenku. Autobus nabírá závratnou rychlost. Pěkně to hází. Zpomalujeme. Mám špinavé tričko. Asi Cho. Dítě se natahuje k sestře. Ta si ho bere na klín. Dojídám sušenku. Kontroluji v zrcátku Made in Taiwan, zda nejsem od čokolády. Červenému flauši zvoní mobil. Nějaká žena. Po chvíli jej pokládá. Další koleje. Tentokrát bez závor. Předjíždíme traktor. Dítě na mě ukazuje. Furt křičí tetu. Budou vystupovat. Padá mi ramínko. Vracím jej zpět. I s červeným flaušem vystupují u nemocnice. Nová cestující v modré sukni chce k vlakovému nádraží. Černá bunda vystupuje. Venku svítí slunce. Čtu si směrovky. Žilina, Hranice, Olomouc, Nový Jičín. Pár? Starších lidí vystupuje. Nemám potuchy o jménu této zastávky. Míjíme ulici lemovanou krásně zelenými stromy. Nádraží. Modrá sukně vystupuje. Zůstává jen šedá bunda, řidič a já. Příští zastávka autobusové nádraží. Schovávám pisátka, oblékám bundu a vystupuji. Šedá bunda byla ve skutečnosti hnědá.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama