All sky girls wish you a nice flight

6. června 2008 v 16:27 | Kestler |  Rukou amatéra
Když je tma a prší. Když vše jde od desíti k pěti. Když už se jen snažíš přežít, vyjde najednou zpoza mraků slunce. Krajinu zalije zlatavá záře. Jsi šťastný, už se neptáš proč. Už víš. Už si zase žiješ ten svůj šťastný povrchní život, plný nezbytných zbytečností. Už se jenom usmíváš. Kam se podíváš, vše září. Celý svět se směje s tebou. "Comme le monde est beau!" zvoláš. Oči září. Zpoza kopce vyšlo slunce. Najednou zjistíš, že tam bylo celou dobu. A tys jej objevil. Třeba díky snu. Jenom díky jedné větě.

Když se ti to tričko tak líbí, tak si ho obleč.
Ne, nejsem tak povrchní jak by se mohlo zdát. Opravdu se netrápím kvůli oblečení. Věta, která by v dané situaci nikdy nepadla. Situace, která by se nikdy nestala. Jenomže, co se nestane ve skutečnosti, to se může stát ve snu. A mě se bizardní sny zdají často.
Scéna první (noc, široká štěrková cesta vede mezi opuštěnými domy)
Štěrk kousek za tebou zaskřípe. Otočíš se. Kus pod sebou spatříš tvář své kamarádky. Jede na vozíku. Ten vozík někdo tlačí. Jako by však místo něj nebo ní byla černá prázdnota. Podíváš se vpřed. Napravo a nalevo odbíhají skupinky dvou či tří lidí. Zahýbají do uliček mezi domy. Ty však jdeš rovně. Vítr se prohání po prázdném bulváru. "Musím najít nějaký dům, do kterého se dostane i člověk na vozíku," běží ti hlavou. Zastavíš se před věžovým domem. Vezmeš za kliku. Nic. Je zamčeno. Pokračuješ dál. Začínáš mít strach.
Scéna druhá (stále děsivá noc)
Stojíš před domem. Garážová vrata se dají otevřít. Mají jasně žlutý okraj. Jako lepící páska. Posíláš své společníky garáží a sama otvíráš vstupní dveře. Vcházíš dovnitř. Jediná cesta vede dolů. Obrovskou rychlostí zdoláváš strmé schody. Okolo vedou trubky. Divně to v nich rachotí. Stejně rychle, jako jsi schody seběhla, tak rychle zdoláš ty, co vedou vzhůru. Ocitneš se v holé potemnělé místnosti. Už tam na tebe čekají. Kamarádka a tma. Pomalu procházíte místnostmi. Najednou zaslechnete za sebou šramot. Ztichnete, jako by už jste předtím nebyly potichu. Šramot se ozve znovu. Jsou to kroky. Hrůzou ti vyschne v ústech. Dech se zarazí v krku. Chceš utéct, ale nemůžeš. Neznámý se přibližuje od garáže. Po jediné cestě, na které může jet vozík. Nedokážeš tu kamarádku nechat. Máš dojem, že čas se najednou zastavil. Slyšíš pouze tlumenou ozvěnu kroků, které se blíží. Zaječíš. Ostrý zvuk tvého hlasu přeruší kouzlo okamžiku. Čas najednou letí zběsilým tempem. Ječíš a ostatní se k tobě přidávají. Panika tě celou prostupuje. Neslyšíš hlas zdravého rozumu, který ti radí aspoň mlčet, když už nemůžeš odejít. Kroky se přibližují. Křičíš. Už vidíš světlo baterky, jak rozřezává tmu kousek od tebe. Utichneš. Na čele se ti vyrazí ledový pot. Srdce ti bije až v krku. "Je tu někdo?" otáže se neznámý, jako by neslyšel váš jekot. Potom zmáčkne vypínač. Okamžitě tě uvidí. Pod náhlým příliv světla musíš přimhouřit oči. Když je otevřeš, spatříš spolužáka s teď už zcela nepotřebnou baterkou. "Tys nás vyděsil," vzlykneš a vší silou ho obejmeš. Veškerá hrůza z tebe spadne. Srdce ti sice ještě rychle tluče, ale jsi ráda, že to nebyl nějaký zloduch. Tiskneš svého zachránce, div nevypustí život. "Když se ti to tričko tak líbí, tak si ho obleč," pronese, jako by neudělal nic zvláštního.
Scéna třetí (pokoj patnáctiletého kluka v domě na vrcholku vysoké hory)
"V tom domě bydlel Ivanov," vysvětluje ti spolužák, ze kterého se vyklubal tajný agent. V jeho pokoji se povalují přístroje, za které by se nemusel stydět ani James Bond. Tři tenké obrazovky nepřetržitě ukazují postup týmu, který hledá Ivanova. "Naštěstí se tam už přes rok neukázal," pokračuje, ale ty už ho neslyšíš. Letíš vstříc modré obloze. Jsi šťastná, že vše dobře dopadlo. Najednou ti něco olízne nos. Otevřeš oči a zjistíš, že se tvůj pes dožaduje pozornosti.
 


Komentáře

1 soophie soophie | Web | 6. června 2008 v 19:19 | Reagovat

jojo, byly to anelinky :)

2 Azzy Azzy | Web | 6. června 2008 v 20:33 | Reagovat

když je něco absolutně fantasticky napsané a dýchne to na mě tím oným smyslem, kdy mě TO donutí přemýšlet, nevím co napsat. Famózní? Ujeté. Skvělé? Neoriginální.

   Co takhle : "Proč všichni píšete líp než já?" :D

3 Kestler Kestler | 7. června 2008 v 19:05 | Reagovat

soophii: Ha, já to hned poznala. Anilinky mají totiž nádherné barvy, ostatní vodovky nestojí za nic.

Azzy(mu?): To se ti zdá, že všichni píšou lít než ty. Tento článek byl u mě světlá vyjímka, stejně jsou v něm chyby.

4 Azzy Azzy | Web | 7. června 2008 v 19:50 | Reagovat

Dost dobře nechápu co je ta "nádhera" *nenápadně ukazuje na sebe* :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama