Sportovní den

11. září 2008 v 17:05 | Kestler |  Čas
Tak jsme dneska měli sportovní den. Po téměř probdělé noci, jsem musela vstávat už v šest =) V půl osmé jsme se my, chudáčci prváčci, nalodili do autobusů (zbytek školy jel později) a vyrazili směr nějaká louka. V noci pršelo, a tak posledních dvacet minut přesunu po rozbahněné polňačce byl vskutku zážitek. Organizáorka se zmínila, že jsme si měli vzít gumáky =) Což sice byla pravda, ale jak se později ukázalo, bylo by to zbytečné. Celý den svítilo sluníčko.

V půl desáté vyrazila naše skupinka na trasu. K prvnímu stanovišti jsme se dostaly bez problémů. Také uhodnutí pěti značek se neukázalo býti nad naše síly. To však byla poslední bezproblémová etapa. Ihned po opuštění stanoviště jsme minuly praporek a pokračovaly po široké cestě asi půl kilometru. To už se i nám nepřítomnost praporků zdála podivná, ač jsme věděly, že jsou rozmístěny velmi nahodile. Proto jsme se rozhodly otočit. Vrátily jsme se k prvnímu stanovišti, zle se podívaly po profesorovi za to, že nás nezastavil a pokračovaly dál. Ani prudké stoupání nás nezastrašilo. Dostaly jsme se až k dalšímu stanovišti. Na obě otázky ze zdravovědy jsme odpověděly úplně špatně (kolik tepů a kolik nádechů za minutu v klidové poloze) Milý profesor, který nám i řekl kudy dál, nemohl naši ohromnou radost pochopit. Bez dalších peripetií jsme se rychlejší chůzí dostaly k trojce. U hodu granátem kralovala také dvojka, jenom dvě se trefily. Potom jsme se asi dvacet minut motaly beznadějně v lese. Dle strhaných praporků jsme usoudily, že naše bloudění není tak zcela naše zásluha. V poklidu jsme se vymotaly z lesa a zjistily, že jsme na konci. To, že jsme minuly poslední stanoviště, nepovažovala žádná z nás za důležité. Usilovně jsme doufaly v to, že s naším časem 1 hodina 46 minut dostaneme alespoň cenu útěchy, ale "předběhli" nás nějací kluci s časem dvě hodiny, takže jsme ostrouhaly. Dala jsem si dva špekáčky, čepovanou kofolu a šla si zkusit lanovku (něco jako byl skok do propasti). Bohužel muži s žebříkem zrovna někam odběhli. I přes jejich nepřítomnost mě TMCTTV (ten muž, co to tam vedl) spustil. Pak jsem se asi dvě minutky houpala nahoře a klátila nohama ve vzduchu. Když mě konečně sundali, dalo jim to zabrat, nebyla jsem dost těžká, jeden, jako pravý gentleman, za mě vynesl výstroj nahoru. No, pak jsme se S. zkusily ještě chůdy. Bohužel se nám přes veškerou snahu nepodařilo proboxovat ke koloběžce pro pět lidí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama