Jednou jsi dole jednou na hoře

2. listopadu 2008 v 20:56 | Kestler |  Čas
Mám dobrou náladu. Dokonce ani nepíšu smajlíky, protože by jich tu jinak bylo asi tisíc *opět přidává imaginární smajlíky*. Zlom nastal ve středu.

Zajela jsem si na nákupy do korálkového obchodu Rooya a nechala tam jenom 91 korun. Můj rekord. Potom jsem šla za jednou keškou. Byla nahoře nad městem, foukalo, krásný rozhled. Jedinou vadou na kráse byly všudypřítomné muckající se páry, které zabraňovaly hledání. Takže jsem odešla s nepořízenou a dobrou náladou. Navíc jsem se konečně podívala na film Letec a musím uznat, že je úchvatný. A Di Kapričo, jak říká tatínek, neměl chybu. Ve čtvrtek jsem okamžitě začala zužitkovávat své nové korálkové zásoby a podařilo se mi udělat andělíčka *výraz absolutního štěstí ve tváři*. No, a třešničkou na dortu byla má páteční procházka s Changovou. Vstala jsem už v půl osmé *rošťácký úsměv, oči svítí* a v devět jsme vyrazily. Nejdřív jenom na kopec a tam házet asi půl hodinky frisbee. Plus sudy a nějaká poslušnost. Pak jsem vyrazila dál, kolem ovcí, které se toulaly volně po neoplocené louce a v lese. Držela jsem si Changie u nohy a se srdcem v krku je dvacetimetrovým obloukem obešla. Cestou jsem se rozhodla, že zajdeme ke studánce. Cesta pomalu plynula, sluníčko stoupalo na obloze výš a výš, já jsem fotila hřiby a Changová všechno očichávala. Potom se mi povedl nádherný kousek. Šla jsem po cestě. Na cestě bylo listí. Já udělala krok. Cesta udělala čvach. Já udělala nepublikovatelný výraz a přemýšlela jestli mám vyždímat celou botu nebo jenom nohavici od půlky lýtek dolů. Asi sto metrů od studánky jsem uviděla Changovou, jak vyrazila vpřed. Začala jsem volat a pískat. Nic. Jenom ocas zmizel v houští. Zachvátila mě panická hrůza. Hlavou letěly myšlenky typu: ty náno, proč sis s ní jenom nehrálo na dvorku. Ztratíš rodinného miláčka. Kde ji hledat. Naštěstí se po dvou minutách pískání a volání vrátila. A jestli dostala vyhubováno? Vůbec, jsem přece dcera kynologa, a tak jsem ji chválila a byla ráda, že vůbec přiběhla. Dokonce jsem jí i odpustila pošlapání foťáku. Návrat domů byl idylický a další andílek mi zvedl náladu ještě víc. A že jsem dělala do půlnoci prezentaci? Nevadí. Všechno se zvládne. V sobotu večer mě nadchlo Stardance, sice Eben už není co býval, ale třeba se ještě rozjede. A taneční partner té miss mi někoho strašně připomíná. Nevíte komu je tak podobný? A abych si vynahradila Valmez, tak jsem dneska vyzvedla cache v Hradišti. Dobrou noc, dobrý den a ať se vám příští týden daří alespoň tak dobře jako mě *šťastný úsměv*
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama