Březen 2009

Neslibuj nikomu čokoládu dokud kameraman neodejde

30. března 2009 v 21:29 | Kestler |  Čas
Představte si normální hodinu dějepisu. Natolik normální, že když přijde učitel a s ním neznámý student, vy se jenom postavíte a usmíváte se. A pak řekne, že si některé z vás natočí kvůli soutěži, do které se přihlásil a do které má poslat materiál. Hm, pohledy upřené do lavic a zoufalé prosby, aby mě T. nevyvolal. Bohužel mám jistou známkovací pověst, která v dané chvíli nevypovídala v můj prospěch. Nejdřív vyvolal V. Ta hlasitě protestovala a bránila se, ale nebylo jí to nic platné. Druhý výstřel mířil na mě. "Ne," řekla jsem hlasem, který nepřipouštěl diskuzi, a nehodlala se zvednout ze své vyhřáté židličky. "P. no tak běžte". "Ne," a lehce jsem přidala na hlasitosti. Vyvolal někoho jiného. Odměnou mu byl můj úsměv a polohlasem slíbená čokoláda. Také jsem začala věnovat pozornost výkladu. Holky se vrátily. "Ještě někoho bych potřeboval,". "Třeba někdo z první cé, P. a ty B." Šmejd, dostane čokoládu, ale nějakou napouštěnou jedem, který působí hodně pomalu. Tohle mu jen tak neodpustím. Taky třídní se dneska vyznamenal. V rámci projektu více práce jedničkářům, mi dal ke zpracování referát. Je jedno, že je to už můj druhý referát pro něho a z ostatních zatím neměl nikdo, hlavně ať mám co dělat. Místo aby mi dal jedy, tak mi dal léčiva =( Ps: Jeden poštovní holub byl vypuštěn. Doufám, že nezabloudí, je na trase poprvé.

Čistý řez se hojí rychleji?

26. března 2009 v 21:48 | Kestler |  Čas
Nejde internet. Ale tohle mě nepřekvapuje. Co mě překvapuje je, jak rychle se staví nové mosty. Všechno jsem spálila, hodila na dno a šťastně zapomněla na to, že existoval i jiný život než vedu tady a teď. Tenhle týden je nějaký čudný. Nejdřív V., se kterou plánuji ten sraz (furt, nemám vymyšlenou čtvrteční snídani) a ke všemu A., na kterého jsem chtěla nejvíc zapomenout, kterého jsem jediného nedokázala odstranit čistým řezem si se mnou píše a já nevím, co s tím. Doufat, když mé naděje jsou nejspíš stejně všechny liché nebo to ukončit? Ale seberu dost sil?
Dneska jsem se zase šla projít. Vůbec se mi nechtělo, ale musím. Únavou se mi zavíraly oči, takže jsem většinu cesty šla po kraji cyklostezky a jednou čtvrtinou oka se hlídala, abych nešlápla do bláta. Ani Krysař mě nedokázal nabudit. Ale A. mě taky pobavil. Prý je nesmělý a má rád vážnou hudbu. Tu hudbu beru, ale ta nesmělost? Koho se snaží oblbnout? Ukazovala jsem jeho fotku N. a ta říkala, že je moc hezký a divila se, že se mi nikdy nelíbil. Proč všem vždycky lžu o věcech ve mně? Proč nikde nenapíšu plnou pravdu, tu kterou se snažím pohřbít a která se dere na povrch?
Nikdy nic nebylo…

Klub přátel krup

24. března 2009 v 15:19 | Kestler |  Čas
Venku padají kroupy. Pro vás to znamená jediné, ano, kdo řekl článek má bod.
Když člověk na něco myslí, tak to tím přivolá. O víkendu měl být sraz s V. a dalšími z těch, co spolu mluvíme. Nijak extra jsem si nepřála V. vidět, a tak se mi docela ulevilo, že ten sraz padl. Mělo to být něco ve stylu přijdeme, dáme si brambůrky a budeme si povídat. V mé současné situaci noční můra. A tak jsem věc uchopila do svých pracek. Momentálně setkání vypadá na návštěvu aquaparku spojenou s přespáním u jedné z účastnic na privátě. Možná film, nějaké speciální dobroty, plkání a promítání fotek, nákup v Tescu po dvanácté hodině a cokoliv, co mě nebo ostatní účastnice napadne. Strašně mě toto organizování a vymýšlení baví, takže se v tom vyžívám a začínám se docela i těšit.
Jinak jsem včera psala dopis kámošce. Vychází to tak v průměru jeden dopis na půl roku, ale aspoň něco. Strašně mě baví psát si s někým dopisy. Mejly nejsou špatné, ale chybí jim známka a obálka a poznámka: omluv škrabopis. Klidně bych si ještě s někým psala =)
Tak to je zatím všechno, venku začalo svítit Sluníčko, takže si tu procházku peci jenom asi dám =)

Popis výsledků (sumarizace)

18. března 2009 v 19:26 | Kestler |  Čas
Nejsem soutěživá. Nehlásím se do soutěží a neprožívám je. Ukažte mi ale někoho, kdo by mohl být lepší než já a překonám se. Budu bojovat jak lvice. Takže asi jsem soutěživá. Nebo mě ostatní motivují. Ostatní jsou vnější faktory, že? Takže spíše stimulují. No a tomuto vděčím za svůj postup se SOCkou. Ono to totiž obhajobou neskončilo. Postupuju ze školního kola. Nadšení na mé tváři si asi umíte představit. Byla jsem lepší než B. a o to mi šlo. Tak proč se proboha musím hlásit dál? Momentálně vyplňuju nějaké nesmyslné materiály a nemám tušení, co tam psát. Zhodnocení výsledků? Přínos práce? Ale ta práce žádný přínos nemá. Já ji dělala, protože to bylo povinné. Ta práce je příšerná. Neměla jsem postoupit. Copak to nikdo nečetl? Závěr je děs běs a to ani nemluvím o tom, že ta práce nesplňuje základní požadavky. Asi bych měla někomu ukázat, jaký je to hnus. Prý jsem měla skvostnou prezentaci. Myslí těch dvacet minut? Jak jsem se tam třikrát přeřekla a neodpověděla na dvě otázky? Co tam mám napsat? Poraďte.
PS: ta písnička je skvělá =)


Procházka dospělostí

16. března 2009 v 20:06 | Kestler |  Čas
Včera jsem neřekla, proč vlastně nemám ráda narozeniny. Ano, souvisí to s tím, že jsem o rok starší. Ale proč mi to teď vadí? Vždyť cokoliv pod padesát je ok. Jenomže většina čísel pod padesát je dospělost a mě se ta moje blíží. A já se jí bojím. Nikdo se se mnou nebude mazlit. Budu muset být odpovědná a co teprve inkaso a účtenky. A ostatní také zestárnou. Nechci se dožít toho, že třeba bude někdo z mých blízkých starý. Tohoto se bojím. Chci zůstat malá a mít rodiče, kteří se o mě postarají.

Zrnka písku

15. března 2009 v 22:20 | Kestler |  Čas
Nechci, aby byl zítřek. Zítřek je budoucnost, zítřek je další den. Zítřek je další z dnů, které nechci, aby nastaly. Zítřkem vše začíná. Čas se nedá zastavit. Chtěla bych to umět. Když jsem jej minule chtěla stopnout, tak nastala katastrofa a já se chci vrátit zpět. Do doby, kdy říkali: "To budete brát až na střední škole," Zítra je další zlom a já nechci. Slyšíte? Nechci. Jako by nade mnou byla gilotina. Zítřek přijde. Ohlásí se zprávou. I V. si vzpomene a napíše. Vím, že napíše. Ať nepíše. Aspoň ona ať zapomene. Nic, rodina, přátelé, nikdo osobně. Těm co potkám, to neřeknu a zbytek mi napíše. Zrušte budoucnost a zastavte čas. Já prosím. JÁ PROSÍM.

V zoufalství naprostém,
nevěsta ustrojená,
v ovzduší radostném,
bude popravená.

Zítřek už přišel,
na nebi svítá.
Dnešek odešel,
gilotina stíná.

Budoucnost je tady
a současnost pryč
Já minulost chci navždy,
čas to je kýč.


Shakespeare

12. března 2009 v 18:48 | Kestler |  Čas
Kruciš, proč jsem tak zklamaná? Proč se jen nedokážu bavit se svými spolužáky ze základky, aniž bych měla pocit, že jsem na tom o kus hůř než oni. Vždyť ta moje škola není horší než ty jejich. Jenom mi to vadí. I to s tou V. Jak všem tvrdím, že o ní nic nevím. Jak se snažím jí vyhýbat. I mamce je to možná divné. Ale já nedokážu sejít to patro a bavit se s ní o tom, jak se měla v Anglii. Já jí na to moc závidím. Ona byla na místě, kde se narodil Shakespeare. Ona, která neumí nejslavnější Hamletovu promluvu od být či nebýt až k Ofelii. Ona, která nečetla Othella, tam byla. Já jí závidím. Vždycky jsem byla lepší a teď jí tak závidím, že ji prostě nemůžu vidět. Jen při pohledu na její KOZAČKY se mi dělá zle. Nevím, co se to se mnou děje. Mám to, co jsem chtěla a nejsem šťastná. Je mi ze mě špatně, ale jsem to já a poručit si nemůžu. A vypadá to, že další kamarádka odejde. Asi jsem vhodný typ na samotu. Jsem tu možná kvůli prosbám, aby mi někdo přišel říct, že všechno bude dobré. Abych doufala, že se objeví princ. Princové existují, ale princové pro někoho, kdo chce být dokonalý očividně ne.
Mám nové boty. Museli jste si někdy koupit boty? Já vždycky. Nekupuju boty pro radost z nákupu, ale protože se mi ty staré rozpadnou. Jako třeba teď. Nakonec jsem u Bati jedny vzala a byly dobré. Strávila jsem tři hodiny ve městě kvůli botám. Nenávidím nákupy.

Prázdnota se množí

8. března 2009 v 17:28 | Kestler |  Čas
Znáte ty písničky, při kterých se vám vybaví moře? Pláž, rybáři vyplouvají na lov, vy lížete zmrzlinu a je vám dobře. A toužíte, abyste tak mohli zůstat navždy. A možná sedíte s někým, kdo je vám blízký. A pak se rozdělíte. Jako by ten večer byl vaším posledním společným zážitkem, tlustou čárou. Utnete jakýkoliv kontakt a schováte se před skutečností, jak moc vám ten člověk chybí. A pak ho jednou potkáte. Na oslavě, ze které nesmíte odejít. Oslavě, na které očekávají, že se s ním budete bavit. A ten člověk je jiný. Stalo se z něho něco, čím, když jste byli spolu, jste vždycky opovrhovali. A pak pustí tu písničku. A vám před očima proletí patnáct let. Chybíš mi V. už nikdy to kvůli mé hrdosti a tvé změně nebude jako dřív.

Tokio

8. března 2009 v 11:15 | Kestler |  Čas
Je tomu poměrně dávno, co u mě v mejlu přistál "dopis" od taťky s oblíbeným názvem Mohlo by tě zajímat… Bohužel jsem v té době neměla čas, a tak jsem mejl pouze poslala japanofilní kamarádce a nechala si ho na někdy jindy. Dneska mám v plánu se na školu ani nepodívat, a tak jsem si tento článek s chutí přečetla. Je sice trochu delší, ale stálo to za to. Tokio se mi vždycky líbilo, ale nijak extra moc. Teď bych snad byla schopná se tam i odstěhovat. Ty drobnosti, jako jsou třeba jejich bufety, makety jídel, lístky do metra, vlaky a já nevím, co ještě. Opravdu stojí za to si ten článek přečíst. Žádný zběsilý cval mezi památkami, ale atmosféra, která podle mě stojí za to. Jdu si přečíst další články. Pro zájemce ještě jednou link, který je zároveň zdrojem obrázku i textu pod ním: http://cestovani.idnes.cz/japonsko-pro-cecha-kulturni-sok-na-druhou-aneb-proc-to-hergot-funguje-12m-/igsvet.asp?c=A090225_121505_igsvet_tom
Běžné restaurace/bufety vystavují místo jídelních lístků plastové makety jídel

Two weeks

6. března 2009 v 17:35 | Kestler |  Čas
Tak to mám za sebou. Dva týdny, během kterých jsem si každý den toužebně přála, aby už byl pátek 6. března deset hodin dopoledne. Deset hodin už bylo před dvěma hodinami a já mám od té doby relativní klid. Sice v této chvíli ještě nevím jedny výsledky, ale měly by být na síti než dorazím domů. Ano, momentálně se opět a pro změnu přemisťuji z bodu A do bodu B. Jede-li autobus rychlostí 60 km/hod., za jak dlouho vykope trpaslík kanál? Hm, promiňte mi to malé nemilé odbočení a pokud máte chuť zjistit náplň dvou uplynulých týdnů směle zmáčkněte celý článek. Ps: možná přidám i pár obrázků