Duben 2009

Páté skupenství

26. dubna 2009 v 10:07 | Kestler |  Moje skromné vařeníčko
Suroviny těsto
· 200g cukru moučka
· 5 vajec
· 1dcl oleje
· 230g hladké mouky
· 1 prášek do pečiva

Suroviny na puding
· 1 l mléka
· 10 lžic cukru
· 2 vanilkové pudinky

Suroviny na dokončení
· 2 zakysané smetany
· 2 skořicové cukry

Postup
Dle návodu na sáčku uvaříme pudink a přikryjeme jej pokličkou.
Vejce s cukrem vyšleháme do pěny, přilijeme olej a nakonec přidáme mouku smíchanou s práškem do pečiva.
Těsto vylijeme na plech vyložený pečícím papírem. Na něj nalijeme horký pudink.
Plech vložíme do trouby vyhřáté na 250°C, ztlumíme na 200°C a pečeme po dobu cca 40 minut.
Po upečení potřeme zakysanou smetanou a posypeme skořicovým cukrem. Necháme vychladit.

Poznámka
· Název páté skupenství pochází z prvního nepodařeného pokusu, který byl lehce rozesračkovatělý. Toto skupenství bylo nazváno jako páté dosud objevené skupenství.

geocaching.com

20. dubna 2009 v 14:40 | Kestler |  Stránky s významem
"Píp, píp," "Nikam nechoď. Vždyť je noc." zaprosí rozespalý ženský hlas. "Spi, já se vrátím," odtuší vstávající a s energií pro tuto pozdní hodinu večerní nevídanou se odplíží z ložnice.

"No, to si snad dělají srandu. Zavolám policajty. Ať si nemyslí, že jim to řádění projde beztrestně," hudroval pro sebe stařík, který vzal kolem půlnoci proběhnout svého jezevčíka. Lesík na vrcholku kopce protínaly záblesky světla. Další světýlka se k nim blížila od nedalekého parkoviště. Čím víc se muž blížil k vrcholku, tím více byl znepokojený. "To bude nějaká lumpárna, Fido, já na to mám nos. Z tohoto nevzejde nic dobrýho, minimálně se zase ztříská skupinka puberťáků a některý z nich to vodnese. Dej na má slova." Jakmile dokončil svou litanii, přiblížil se na doslech. Věty, které uslyšel, mu ale nedávaly sebemenší smysl.

Korlan

19. dubna 2009 v 10:09 | Kestler
Myslím, že jsem originální, tak mi to neberte. Pokud jste ještě nezmáčkli klávesu F5, učiňte tak prosím nyní. Neodpustím si pár žblebtů, na které mám podle sebe nárok. A na úvod - Korlan je pracovní název, který nemá žádný význam a který jsem nestihla včas nahradit něčím normálním.

A čínský jídlo zaštěká...

18. dubna 2009 v 19:04 | Kestler |  Čas
Vzdávám prozatím své pokusy o vytvoření nového vzhledu a pokusím se vás umořit něčím, bez čeho bych nemohla fungovat. Něčím, co mi šetří spoustu času. To něco jsou klávesové zkratky a tzv. extra klávesy. Vybírám pouze ty, po kterých pravidelně tlápu.

Prohrát bitvu neznamená prohrát válku

15. dubna 2009 v 18:12 | Kestler |  Čas
Aneb já se nevzdám. Sice se mi nezobrazuje záhlaví, ale já ten vzhled změním. Momentálně tu mám provizorně šablonu, protože záhlaví vidím jenom, když rozkliknu celý článek, aleto mi vůbec nevadí. Zítra hodlám vyhrát.

Pohádka

13. dubna 2009 v 14:19 | Kestler |  Čas
*Původně tu mělo být video s mojí momentáně velmi oblíbenou písničkou, bohužel jsem ji nenašla. Pokud znáte Pohádku od 100 zvířat, tak je to ona - teda její větší část =)*
Mám za sebou prázdniny. Myslím opravdové prázdniny. Plno krásných dnů, které jsem si užila a na které budu s radostí vzpomínat.

Smršť

9. dubna 2009 v 20:39 | Kestler |  Čas

Nikdo neví, kdy byly změny spuštěny. Nikdo si zatím nedovede představit jejich dosah. Co ale víme je, že první zmatené komentáře se na blog.blog.cz počaly objevovat už kolem jedné hodiny odpolední. Týkaly se nefunkčnosti blogů a rozhozených vzhledů. Později přibývaly komentáře vyjadřující se k novým změnám. Bloggeři žádali vysvětlení, ale blog.cz mlčel. Spousta článků reagujících na tyto změny zahltila jednotlivé deníčky. Málokdo přešel situaci mlčky. Teprve v 18:19 (před 2 hodinami), jak nám neopomene zdůraznit nápis pod názvem článku, vydává blog.cz prohlášení o změnách. Během dvou hodin se u tohoto článku objeví neuvěřitelných 240 komentářů a další přibývají. Mnozí počali sepisovat petice. Odpovědi se však nedočkali ani jedni. "Srdce blogu" se změnilo v nedobytnou pevnost. Hurikán se šíří. Defenestraci nikdo nevylučuje. Při snaze zjistit více informací na osobních blozích redaktorů(?) jsem vyhmátla jen dvě informace. Jeden z nich využívá služby jiného portálu(!?) a druhý mlčí. Možná má jejich mlčení i jiné důvody než zavalení prací. Pro urovnání myšlenek v tolik a tolik hodin ta a ta (potřebné informace v záhlaví).

Inteligence na nule?

9. dubna 2009 v 14:51 | Kestler |  Čas
Nemám ráda, když ze mě někdo dělá blbce. A to tak, že hodně. Pokud objednávám obědy na celý březen, nepředpokládám, že v pondělí 30. března mi budou tvrdit, že jsem si ten oběd neobjednala. Ale tady jde jen o oběd. Opravdu mě urazilo, že pokud chci napsat komentář, tak v políčku, kam, jak každému, kdo má více než jednu mozkovou buňku, dojde, že patří text, je napsáno: Sem napište komentář. Opravdu nejsem schopná si domyslet, že ta velká kolonka tam není na ozdobu? Jistě, dali to tam v dobré víře i s těma zelenýma rozbalovacíma šipečkama, ze kterých momentálně asi budu šílet, ale nejde to nějak zrušit? Stejně jako to dlouhé datum u článku? Já vím, že přibyla spousta funkcí ke komentářům, ale není někde možnost nechat věci tak, jak byly? Asi se po ní půjdu poohlédnout.
Ps: Já vím, že někdo s mým vzhledem prázdného okna si nemůže stěžovat na odporné zelené šipky, ale ony narušují harmonii šedé a bílé a jednoduchost, kterou jsem tu chtěla. Nedejbože, když má někdo přísně černobílý design s jediným červeným akcentem. Lituju jeho zoufalství a uvrhnu vás do dalšího, dnes přibude něco, co se ne všem musí líbit.

Pčík

7. dubna 2009 v 20:13 | Kestler |  Čas
Někdy jedno citoslovce řekne víc než celá věta. Moje pčík teď znamená. Jaro je tu. Sice není ve vzduchu cítit, ale je tam. Jsem alergická na jarní květenu a nejen na ni. Bohužel se alergie na lidi nepočítá, takže můžu ostrouhat. Došly mi kapesníky v krabici. Ještěže mám balíčky. Mám odřený nos. Byla jsem dneska venku. Stejně jako každé úterý. Přišla za námi na pokoj M. "Chodíš ty vůbec ven? Nikdy jsem tě neviděla odcházet." Můj výbuch smíchu nepochopila, stejně jako by nepochopila, že pro někoho se jít ven nerovná jít si zapálit dvacet metrů od intru (případně jít těch metrů sto - do hospody).
V pčíku není obsažené zvonění telefonu. Ano, opět jsem byla žádaná. Tentokrát jako objekt gratulací a levná pracovní síla. Místo těláku, takže jsem si nestěžovala =) Poslední dny zahlcuju blog spoustou nudných a vychloubačných článků. Omlouvám se všem, kteří se nutí tyto bláboly číst. Nenuťte se a běžte ven =)
Ps: Pokud chcete vidět, jak vypadají střeva zajíce,tak přijeďte. Jeden exemplář máme před intrem. Je to n-e-c-h-u-t-n-é.

Den uplynul

6. dubna 2009 v 22:17 | Kestler |  Čas
Dneska jsem se nenudila a ani se nudit nebudu. Vše začalo už o víkendu, kdy jsem se připravovala na testy, které mě dneska měly čekat. Žádný z ohlášených testů se nepsal a všechny byly shodně přesunuty na úterý nebo na středu. Jenom v jednom předmětu jsme neměli hlášenou žádnou písemku. Jistě, že jsme v ruštině psali test. Naštěstí byl poměrně jednoduchý, takže jsem ztratila jenom bod, protože jsem si spletla české a ruské c, ale stane se, z takových chyb se snad nestřílí.

Dospělí?

2. dubna 2009 v 21:14 | Kestler |  Čas
Zjistila jsem, co mi tak vadí na ostatních. Je to jejich nedospělé chování. Neříkám, že jsem vzorem všech ctností a že se za každé situace chovám rozumně a dospěle, ale jsou chvíle, které toto chování vyžadují, a ve kterých se tak chovám. Jako příklad uvedu dvě věci, které mi pijí krev a naplňují mě jedovatými slinami.
Dneska jsme nahrazovali hodiny občanky. Přidali nám je k rozvrhu, takže to dělalo dvě hodiny navíc. Zůstali jsme ve škole do půl páté. A všichni kolem toho dělali virvál, že se nebudou učit a sténali, když jsme si měli psát a chovali se, jako by byli někde v autobusové čekárně. A já se teď ptám. Jestli máme nahradit hodiny, nemělo by být v našem zájmu probírat? A pokud už tam musíme sedět, nebylo by lepší, aby to sezení aspoň k něčemu bylo? A pokud se tedy nechceme nic naučit, nemohli bychom alespoň přestat být otrávení, ať si neničíme už tak "hroznou" situaci? Jestli si myslíte, že jsem alibistka, která dneska neměla program, musím vše uvést na pravou míru. Jela jsem domů. Původně jsem měla být doma v šest. Přijela jsem v osm. Nebyla jsem nadšená, ale snažila jsem se chovat normálně jako profesionál a ne rozmazlené dítě, kterému vzali hračku. Když už to musí být, tak si to nebudu dělat ještě horší…
Na naší škole je povinné společenské oblečení. Ví to každý, je to ve školním řádu. Budiž. Málokdo to respektuje. Jenomže, nepodepsali jsme všichni smlouvu, ve které jsme se zavázali respektovat kulturu školy? Jak daleko hodláme zajít? Podepíšeme někdy smlouvu o půjčce na milión, ve které se zavážeme ho vrátit a nevrátíme ho? Vždyť je to jen blbá smlouva. Ale co až se někdo zaváže nám? A pokud kašleme na společenské oblečení, nemohli bychom respektovat alespoň takové zásady slušnosti, jako je, že sportovní čepici v místnosti sundává i "dáma"? Je vůbec možné, aby toto někdo nevěděl?

Mám to za sebou

1. dubna 2009 v 17:49 | Kestler |  Čas
Takže to mám za sebou. Včera jsem ze sebe chrlila nevybíravé výrazy na adresu celé soutěže a večer uléhala naštvaná na sebe samu kvůli své potřebě být lepší než B.. Potom se mi to rozleželo v hlavě a já si řekla, že když vím, že tam nemám šanci, protože tam budou děcka z obchodky a podobně, tak si aspoň ten den užiju. Obvykle končím ve středu o půl páté a na intru máme ve středu odpoledne kratší vycházky - jenom do pěti (aby potom mohly být delší). Tak jsem si naplánovala, že jak to skončí, koupím si k obědu gyros ve stánku, který mi kdysi doporučila švígra a který má být fantastický. Pak jsem si chtěla zajít ulovit jednu cache a vrátit se pěšky do Kunovic, čímž bych splnila svých deset tisíc.
Snídala jsem v osm kousek štrúdlu. Ve dvanáct se Sočka zahajovala. Po jedné hodině jsem obhajovala. Byli tam dvě čtvrťačky z obchodky, jeden čtvrťák z hotelovky a ještě jedna druhačka od nás. K mé práci se vyjádřili, že bych měla zlepšit závěr. "Hmm, tak fajn," řekla jsem si a šla se posadit. A tak jsem seděla do čtyř. Potom jsme měli deset minut pauzu, a pak vyhlašovali. Byla jsem druhá bez postupu, což mi samozřejmě šíleně vadí *kdo z toho necítí tu ironii, tomu chybí nos* No, v pět jsem byla na intru. Hladová, bez předplacené průkazky atd. Jediným světlým bodem byl fakt, že jsem vyhrávala poukázku v hodnotě 250 Kč na nákup v knihkupectví =) Takže teď ničím své zdraví tabulkou čokolády a odcházím se podívat na první díl jednoho seriálu, a pak se budu učit a balit…