Červen 2009

Dopisy od nikoho

29. června 2009 v 15:12 | Kestler |  Čas
"Kolikrát může něco skončit?" ptám se sama sebe a přemýšlím, jak moc nesmyslně bude znít odpověď mockrát. Jednou, když se přestanete vídat. Podruhé, když si uvědomít, že se vaše životy míjejí. Potřetí, když naplánovaný sraz vyšumí. Počtvrté, když sklopíte oči ke knize a necháte na něm, jestli se za vámi posadí. Popáté, když si k vám nepřisedne. Pošesté, když nemáte odvahu se zvednout a jít za ním. Posedmé, když na sebe při vystupování nekývnete. Poosmé, když se to celé o pár hodin později zopakuje.


Protože je neděle a mám dost času…

28. června 2009 v 9:59 | Kestler |  Čas
Na cestování mám nejraději cestování. Být třeba v Řecku nebo na Vranově není špatné, ale cesty tam a zpět mě baví mnohem víc. Abyste si náhodou nepletli dojmy s pojmy, musím upozornit na skutečnost, že má láska se týká především prostředků hromadné dopravy. Nejen vlaky, tramvaje, letadla, metra, ale především autobusy jsou mojí láskou.
Co mám proti autům? Nezřídka vyžadují komunikaci s řidičem. Přinejmenším je zvláštní celou cestu mlčet, když vedle vás někdo sedí ve vzdálenosti menší než jeden metr.
To ve vlaku nic takového řešit nemusíte. Prostě se jen posadíte a pozorujete krajinu ubíhající za oknem. Když chcete, můžete si zajít na záchod, ale pozor, aby si z oné místnosti neudělal nějaký školní výlet neoficiální kuřárnu. Ovšem i vlak má své nevýhody. Pomineme-li zmatená nádraží, která zahrnují jak nesrozumitelná hlášení, tak i zdržující podchody, nástupiště a neschopnost Znojemského nádraží prodávat bonbony Marshmallow, pak určitě nemůžeme přehlédnout a přecítit drncání, které je zvláště citelné v osobních vlacích s krycím názvem "pomalíci".
Autobusy nedrncají. Nikdo s vámi nechce mluvit. Řítíte se slušnou rychlostí. Můžete si opřít nohy o sedadlo před vámi a dívat se. Sledovat ubíhající krajinu. A nádraží? Žádná hlášení a orientační plánky. Navíc z Idosu většinou víte, na kterém stanovišti začíná další film.

Ty nemůžeš být holka. Uf, už jsem se bála, že jsem mimozemšťan.

22. června 2009 v 18:37 | Kestler |  Čas
Vůle. Pevná a železná vůle. Něco, s čím jsem nikdy neměla problém. Když se rozhodnu, tak to dodržím. Dnes se mi to nepovedlo. O víkendu taky ne.

"Vyhoď ho." "Nechci nic říkat, ale zelená se nebezpečně blíží k cíli." "Hlavně, že tvoje modré jsou už v domečku tři." "Čtverku, prosím."

Prý je vůle závislá na počasí. Čím horší počasí, tím slabší vůle. Na mě to funguje. Je pondělí a už jsem utratila stovku za "jídlo".

Seděl tam vyvalený jako vždy. Jeho kecy byly stejně stále blbé. Mlaskal a komandoval. Vidlička odmítla ublížit mu. Ruka jí nemohla dělat spolupachatele.

Dnes pršelo a byla zima. Špička, větrník, tabulka čokolády. Odstraňte chuťové pohárky a vraťte mi mou vůli. Nechci dělat věci, o kterých si řeknu, že je neudělám. Vždyť jen má vůle mě nutí cvičit. Tak ať mi odstraní chuť.

Byla jí taková zima. Silonkové ponožky nehřály. Na intru ji čekaly čtyři opuštěné zdi. A po cestě ležela pekárna.

Pomalu balím. Dávám věci do bedničky. Chystám se na pondělní odvoz věcí a na první "studentské" prázdniny.

V koutě ležela bedýnka s oblečením. Cosi nestvůrně bílého se vyvalilo na svět. Nenáviděla sebe i tu věc. Chtěla být normální. Chtěla být sama sebou.

Musím jít vytisknout listingy cachí a zaplatit poplatek za tiskárnu. Musím přestat myslet. Musím přijít na to, jak zvládnout vůli, když všechno selhává. K tomu mi dopomáhej
kdo?

Geometrické obrazce

13. června 2009 v 22:11 | Kestler |  Čas
Proč se pečou svatební koláčky tak malé? Nebyla jsem schopna nalézt uspokojivou odpověď. Neschovává se někde u vás? Zn. Což takhle stát se svatební koordinátorkou?
Zaměnit sklon k samovolným potratům s poporodní depresí může jenom ignorant. Knihu, kterou překládal ignorant, si raději odpustím a počkám si na starší vydání. Zn. Jerome Klapka Jerome - Tři muži ve člunu
Vracíte-li se v bouři od kešky a potkáte mladého muže mířícího vzhůru, je to kačer. Zn. Do lesa jenom s deštníkem s.Oliver
Na oslavě jsem se domlouvala s dědečkem, že zbohatneme na akciích. Potom jsme se dohodli, že raději budeme podnikat ve vraždách. On bude zabíjet a já obstarám plánování. Zn. Víte, jak blbě jde dolů krev z košile?
Líbila se mi živá cimbálovka. Může mě obhájit pěkný zpěvák a houslista? Zn. Šmykňa
Jsou lidé, kteří jsou schopní přehlédnout, že vedle nich stěhují cimbál a basu. Zn. Dárky jsou důležitější než hudba.
Mám nějaké plodné dny. Nejdřív jsem originálně přála strýčkovi a teď i relativně originálně dědovi. Zn. Přeji ti, aby jsi aspoň na krátkou chvíli prožil svobodu, kterou dává člověku jenom šílenství.
Růžové balerínky na schodech před bytem bývalé nejlepší kamarádky. Zn. Kam čert nemůže, vytvoří Barbie.
Dneska jsem si připsala další bod za cache =) Zn. Cáb
Proč dávat článkům smysluplný název, který nudí? Zn. CHYBA: Titulek článku je povinná položka.

Dnešek

12. června 2009 v 19:41 | Kestler |  Čas
Právě uzobávám jahody ze zahrádky a prožívám jeden ze spokojených dnů. Momentálně jej ještě vylepšil Jahůdčin komentář. Kdyby tak tušila, že si na jejích jmenovkyních právě pochutnávám. Mohla bych se srovnat s faraónem, který měl na podrážkách bot obrázky nepřátel a každým krokem je zadupával do země.
Ráno jsem vstala časněji než bylo třeba. Zacvičila jsem si všechno cvičení, které jsem měla a v devět hodin se pokojně ubírala na autobus, ve kterém jsem si četla Lovce orchidejí. V této bohulibé činnosti jsem pokračovala i následující dvě hodiny, tak dlouho totiž trvalo, než jsem přišla u alergologa na řadu. Nijak mne to ale nevyvedlo z míry. Tato čekací doba je u něj normální, stejně jako to, že od něj odcházím během tří minut. Pomohl mi uvědomit si, že jsem od září nebyla nemocná. Vlastně určitě delší dobu, ale momentálně se na svou poslední nemoc nemohu rozpomenout. Potom jsem se vypravila nad město ke hvězdárně. Tam jsem si našla cache a získala první bodík dnešního dne. Sluníčko svítilo a já šla cestou zpátky přes hřbitov, kde bylo hrobů a hrobů - co by taky člověk jiného na hřbitově chtěl vidět. Potom jsem si dala zeleninový salát a vyrazila na další cache. Cestou jsem pokojně uvažovala, proč všechny cache na Valašsku musí být na kopci. Ale našla jsem a vydala se k mému poslednímu bodu. V duchu jsem se podivila nad skutečností, že lovím kešky a neprší. Začalo lít a hrozila bouřka. Umíněně jsem pokračovala vpřed. Když se začalo blýskat, stála jsem zrovna na vrcholku kopce vedle sloupu elektrického vedení a logovala. Cestou zpátky jsem spokojeně nabírala vodu do bot. Taky jsem vyděsila mladíka, který se očividně velice divil, co dělám v bouřce na kopci. Taky jsem si na nádraží přetvořila jednu písničku - výsledného netvora přikládám. No a teď jím jahody. A jsem spokojená a je mi teplo.

Kdo viděl dívku něžnou,
jít v pátek do kopců,
šla hledat kešku malou,
zablátit svou čistotu.

Ta dívka není suchá,
a její boty teprve ne.
Vzhůru vede stezka strmá,
kdo na blátě uklouzne?

*jestliže růžová mikina a paraple v ruce jsou kritérii něžnosti

Cern

6. června 2009 v 22:00 | Kestler |  Čas
Ne - stěžování - je toho moc - MĚ je to fuk - svatba - nikdy - tortily - kolo - chuť - plavání - keškobraní - starosti - ticho - chuť - zápěstí - oslavy - ticho - chuť - dopis - povinnost - touha - chuť - břicho - alkohol - přejezení - čaj - chuť - neovladatelnost - vzdychy za stěnou - ticho - klid - ona - ona - kolo - karamazovi - člun - pryč - smát se - hysterie - historie - ven - chuť - peníze - touha - data - ona - důležitost - učení - nohy - řidičák - šílenství - existence - já? - škola - jídlo - život a můj? - zážitky a mé? - ona- vždycky ona - vděk? žádný - spravedlnost? ani v pohádkách - ona - chuť - ticho
Skřítci v hlavě,
ztrácí rozum,
rozum v hlavě,
ztrácí skřítky.