Srpen 2009

Nevychovanost dospělých aneb Ta dnešní mládež

30. srpna 2009 v 10:17 | Kestler |  Čas
V rámci pozitivního myšlení a přístupu jsem se rozhodla nesledovat kalendář a napsat článek na téma, o kterém se moc nemluví a tím je Nevychovanost dospělých aneb Ta dnešní mládež.
Uvedu tři příklady, u kterých jsem byla minimálně svědkem, a které se mi vryly do paměti.

A kila půjdou dolů

27. srpna 2009 v 20:54 | Kestler |  Čas
Chcete shodit tři kila za týden? Nechcete se mučit dietou? Mám pro vás osvědčené řešení. Sedm spokojených zákaznic.Záruka vrácení peněz.
Den první
Výlet na kole do šedesáti kilometrů.
Den druhý
Pěší túra okolo dvanácti kilometrů.
Den třetí
Výlet Kasárna - Kohátka a zpět s NABRÁNÍM VODY NA PORTÁŠI.
Den čtvrtý
Sběr borůvek na Javorníku v pravé poledne.
Den pátý
Dospávání nedobrovolně probdělé noci a sepisování studie o ladnosti záhybů toalety.
Den šestý
Horizontální poloha a tři piškoty s banánem.
PS: možná to nebylo tou vodou

Jak se plní sen

11. srpna 2009 v 9:40 | Kestler |  Čas
Večer uděláte těsto, potom nastříkáte kroužky, které pečete 25 minut a během pečení za žádných okolností neotevíráte troubu. Časně ráno uvaříte pudink, rozkrojíte kolečka, vyšleháte máslo s cukrem a vešleháte do toho studený pudink. Potom jednu polovinu koleček svrchu natřete marmeládou, na druhou nastříkáte krém a přiklopíte je. Nakonec vymačkáte polovinu citrónu a přidáním moučkového cukru vytvoříte polevu, do které slepená kolečka namočíte. Umyjete nádobí a zasednete s hořkým čajem a vlastnoručně vyrobeným věnečkem, pokud se jako já během přípravy jednotlivých složek nepřejíte, potom si dáte jenom ten čaj.


Praha v záblescích

10. srpna 2009 v 14:48 | Kestler |  Čas
Před pár dny jsem se vrátila z Prahy. Účel dvoudenní návštěvy bohužel nebyl příliš bohulibý, pokud za bohulibý nepokládáte snahu ochránit své bližní před morální újmou, která by mohla být způsobena tím, že se jednoho dne ráno probudím a nebudu si mít co obléct. Kdo se snaží o sebevraždu pro normální: kdo tyto slepenice písmenek čte delší dobu , tomu jistě neunikla má láska k nakupování oblečení a nakupování vůbec. Projití všech obchodů na Václaváku a nekoupení ani jednoho kousku oblečení mne nepříjemně překvapilo. Přeci jen nákupní centrum ve Zlíně jsem již se skřípajícími zuby navštívila a hrozba morální újmy se v té chvíli nad mým okolí vznášela hrozivě nízko. Za tím, že jsem si nic nekoupila nestála jen má vybíravost a náročnost, ale i diskriminace velikosti XS u oblečení, které se mi líbilo. Nakonec jsem se musela spokojit s návštěvou vegetariánské restaurace a ochutnáním pohankové sekané a zeleninového karbenátku. Ještě chvilku a bude ze mě vegetarián jenom proto, že existuje spousta výborných bezmasých jídel. Ale abych to zkrátila. Nakonec jsem si v Teranově asi po roce koupila dvě trička a jedny džíny. Takže jezdit do Prahy s představou, že si tam napráskáte šatník oblečením je blbost. Jinak jsem viděla Starbucks, kdo nečetl knihu Jak mi Starbucks zachránil život nepochopí mé nadšení, ulovila cache na Václavském náměstí za plného provozu, viděla v kině naprosto skvělý film Coco Chanel, prošla se nejužší pražskou uličkou, dala si karamelový pohár a prokázala přehled o domácí knihovně.
PS: změnilo se spodní motto

Sorry, to bother you

9. srpna 2009 v 19:06 | Kestler |  Čas
Člověk se má ozvat vždy a nejen, když se mu něco nedaří. Tuto větu považujte za omluvu. Psát jsem mohla o mnoha věcech, ale chuť chyběla, tak jsem to nelámala přes koleno. Dokonce jsem i šťastně zapomněla na to, jak nesnáším, když se někdo dlouho bez vysvětlení neozývá. Opět to považujte za omluvné vysvětlování. Takže v blízké budoucnosti se tu objeví "velmi zajímavé a výživné" články.
Sorry to bother you. - Promiňte že obtěžuji.