Listopad 2009

riedlova.blogspot.com

21. listopadu 2009 v 15:13 | Kestler

Asi tomu říkám merde…

16. listopadu 2009 v 21:55 | Kestler |  Čas
Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde.

Levý prsteníček stiskne levý Shift. Pravý ukazováček zamáčkne m.

Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde.

Pokud si to chcete ulehčit vypusťte Shift. Word je chytrý.

Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde.

Levý prostředníček upadne na e.

Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde.

Levý prsteníček zašmátrá po r.

Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde.

Levý prostředníček v křečovitém záchvěvu propojí d.

Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde.

Historie a třetí fáze se opakuje.

Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde.

Pravý ukazováček se snaží dosáhnout na tečku.

Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde.

Pravý malíček se natáhne po modré klapce Enter.

Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde. Merde.

Zakládám se na tom, že jsem slušná. Taky na tom, že jsem každé slovo tohoto článku napsala. Slovo merde bylo použito 326.

Prošívaná deka

16. listopadu 2009 v 8:06 | Kestler |  Moje skromné vařeníčko
Suroviny na těsto
· 600g hladké mouky
· 1,5 lžíce prášku do pečiva
· 325g Hery
· 225g moučkového cukru
· 2 vejce
· 2 žloutky
· 30g kakaa

Suroviny na krém
· 600ml mléka
· 1,5 sáčku vanilkového pudinku
· 325g Hery
· 225g cukru
· 100g čokolády na vaření

· meruňková marmeláda
· 100g vlašských ořechů

Postup
Vyšleháme vejce, cukr a žloutky s cukrem. Potom přidáme Ostatní suroviny mimo kakaa a zpracujeme těsto. Rozdělíme na tři díly a do dvou zapracujeme kakaa. Oddělené zabalené do mikrotenového sáčku dáme na 2 hodiny do mrazáku.
Jednu část těsta nastrouháme na hrubém struhadle, potřeme meruňkovou marmeládou a posypeme ořechy. Pečeme na 200°C asi dvacet minut. Takto zpracujeme každý díl těsta.
Uvaříme pudink, který necháme vychladnout. Vyšleháme Heru z cukrem a přimícháme pudink.
Na vychladlý kakaový plát namažeme polovinu krému, přikryjeme světlým plátem, na který rozetřeme druhou část krému. Nakonec zakryjeme druhou kakaovou plackou a dáme vychladit do lednice.
Čokoládu rozpustíme s trochou tuku a řezy cikcak poléváme. Necháme v chladu přes noc uležet

Poznámka
· těsto je typu linecké
· nejlépe je začít kakaovým, protože je tužší a než dojde na nejhorší máme už jakýs takýs grif
· recept z marmeladarecepty.blog.cz
· pro příště:
o
marmeládu a ořechy až na upečené
o
krém udělat tak, že do pudinku postupně přidávat máslo a cukr a podle chuti se zastavit
o krému udělat míň


Autobusová úvaha

13. listopadu 2009 v 19:45 | Kestler |  Čas
Autobus si to šine noční tmou. Každý, kdo mě viděl v 17:01 by vám řekl, že ve dvou věcech měním skutečnost, tedy lidově řečeno lžu. Zaprvé není noc, a pokud budeme počítat veřejné osvětlení, není ani taková tma. Takže vlastně lžu ve třech věcech. Vidíte, jak moc může veřejný vzor ctnosti lhát? Tou třetí věcí je, že autobus stojí, ještě jsme nevyjeli z nádraží.

…dříve než vám klesnou víčka těsně před spaním, uvidíte Večerníčka, jak se uklání… strašlivý kocour Fous, Pištu Fištu rád by kous… nežli Brouček složí krovky aniž řekl smím…
všechno zná Všeználek, všechno zkazí Neználek, chytřejší vyhrává…

Právě jsme se začali šinout. Ale o tom jsem nechtěla psát. Ráno mě napadla myšlenka, která by se dala pojmenovat "Pátek třináctého, jako námět společenské konverzace". Mluvme /pišme/ upřímně, kdo z nás průměrně inteligentních v paranormální jevy nevěřících lidí opravdu spojuje případné nahodilé nepříznivé okolnosti, proti kterým se může pojistit, s tímto "magickým" datem. Nikdo. A tak se toto téma stává výlučně tématem konverzačním. Je vítanou záminkou pro historky typu někomu z mojí rodiny se v tento den stalo něco strašného/ skvělého.

…už se lidé scházejí, král uspořádal bál… každá by chtěla prince mít, žádná však netuší… a tu princ bude chtít… a jejich matku zlou… ty se dnes na ples chystají…sotva se vrátka zavřela, tak šaty obléká, ty co od táty dostala a na ples pospíchá…v tom dvanáctá odbíjí…ráno po celém království…a když ji pak naleznou, tak svatbu chystají…o tom, co pak stalo se, teď dlouhou píseň pěj…

Křesťanství, víra a já

8. listopadu 2009 v 21:54 | Kestler |  Rukou amatéra

"Je nekřesťanské se v neděli učit," zaznělo, když jsem si půjčovala sešity na dopsání. Učila jsem se i dopoledne, odpoledne v autobuse a hodlala jsem v této dosud podle mě bohulibé činnosti pokračovat i do pozdních hodin večerních. Znamená to tedy, že nejsem křesťan? Do kostela nechodím, desatero zpaměti neřeknu, Bibli jsem také nikdy nečetla. To vypadá na dost hluboko pod kůži zažraný atheismus. Atheismus je přesvědčení, že neexistuje žádný bůh, bohové nebo nadpřirozené bytosti obecně. Sedí to na mě. Znamená to tedy, že jediné, co mi zabraňuje vraždit, smilnit a krást, abych použila biblickou hantýrku, je zákon? Něco, co se může změnit a co vzniklo na základě… Na základě čeho? Víry v potrestání? Ve spravedlnost? Víry obecně, tedy náboženství? V prvopočátcích tvořily právo nepsané požadavky podporované náboženskou autoritou. Jestliže toto pochází z Říma, znamená to, že tou náboženskou autoritou mohla být církev. Jenomže já nejsem katolík a evangelík? Možná částečně, byla jsem na křtu, ale to jsem si nerozhodla já, která bych se ze svobodné vůle pokřtít nedala. Navíc církev obecně mi jako příliš dobrá instituce nepřipadá. Proč poslouchat někoho, kdo byl dříve zdrojem válek? Kdo si osoboval právo nad myšlením lidí. A jehož vyznavači byli v minulosti mnohokrát mučeni a zabíjeni? Ovšem na základě čeho vznikla církev? Na základě křesťanství. Četla jsem jednu knihu. Quo Vadis se jmenovala. Popisovala počátky křesťanství v Římě. Nešlo o berly, zlato, oltáře a hlasité modlení. Ale o víru. O víru v to, že pokud člověk bude člověkem a budou v něm převládat ty nejlepší city, kterých je schopen a které jej odlišují od zvířete, svět bude lepší. Ano, modlili se, scházeli, ale také umírali v arénách s písní na rtech. Jistě, tou písní uctívali Boha, ale zároveň tak ulehčovali sobě a ostatním hrůzu kterou prožívali. Milovali. Protože milovali, pomáhali. Tím, že pomáhali obraceli ostatní na svou víru, na víru v lepší svět. Jenomže já nevěřím v to, že svět bude lepší. Ani v to, že láska vše k dobrému obrátí. A nestačilo by třeba jenom milovat? Lásky je schopen každý. Opravdu? Já ale cítím pouze úctu. Úctu k rodičům, možná trochu vděčnosti a spolupatřičnosti. Na lásku jsem zatím nenarazila. A láska k lidem obecně? Promiňte, ale to u mě momentálně vůbec nehrozí. Nejsem křesťan a nemám víru v nic, co hlásají náboženství mně známá. I když teď mě napadá, že oni i soucitili. A já přes všechny své citové nedostatky nějaký ten soucit mám. Tak možná jsem křesťan i když se v neděli učím, ignoruje zcela přikázání: "Pomni abys sváteční den světil."

Dopis první

6. listopadu 2009 v 21:16 | Kestler |  Dopisy
Dobrý den pane inženýre,
nikdy nevím, jak Vás oslovovat, a tak mi odpusťte to škrobené vykání. Patříte podle mě mezi lidi, kteří jej nevyžadují a možná se někdy ani necítí příjemně, když je jim vykáno, ale tykání by mi přidalo příliš familiérní. Tady máte možná první důvod, proč vám nerada píšu. Tykat nebo vykat je pro mě neřešitelný problém. V řeči s tím problém nemám, poněvadž jsem se naučila vyhýbat přímému oslovování, a tak není třeba se znepokojovat. Možná jste se přesto cítil dotčen tím, že jsem dnes na nádraží nebyla příliš komunikativní. V tom mi zase bránil můj přirozený ostych z dospělých lidí, ke kterým cítím něco, co pro nedostatek slov nazývám obdivem. Málo komunikuji i se svou pratetičkou, které si nesmírně vážím. Ráda Vás poslouchám a nic mi nečiní větší potěšení než sedět a naslouchat líčení Vašich zážitků. Samozřejmě, nemohu souhlasit s některými Vašimi aktivitami, jako je například popíjení. Ale tady je možno omlouvat tím, že jsem Vás nikdy neviděla, a tak vlastně vše může být upraveno, vymyšleno nebo dokonce pravdivé. Jinak ale na mne působíte velice dobrým dojmem. Napsané to bude vyznívat jako byste byl ztělesněním Mirka Dušína, ale zaprvé to nemusí být pravda a zadruhé, dopisy se vždy píšou a zní zvláštně. Obdivuji lidi, kteří dokáží psát plynně a kteří dokáží komunikovat v normálním čase a prostoru. Prostě mluvit na jakékoliv téma v rámci nezávazné společenské konverzace. Napsané pocity jsou vždy patetické. Dokážete uchovat tajemství, jste zásadový a víte něco o spravedlnosti.
Takže? Děkuji za příjemné tři hodiny ve Vaší společnosti a omlouvám se za neodepsání na Vaši sms.
Nashledanou
Kestler

Každý dopis by měl mít šanci být doručen, ačkoliv k tomu doufám nikdy nedojde
Panák

- uvedená adresa je i zdrojem ilustrační fotografie

Diagnóza +edit

3. listopadu 2009 v 16:37 | Kestler |  Čas
V hlavě mi hučí. Líce jsou červené. Rty rudnou. V břiše šplouchá půl litru na ex. 94, 495, 400, 442. Chci se opít. Půjdu se opít. Jsme abstinent. Jak může abstinent nekuřák přestat myslet? Vždyť to nejde. Nechci myslet. Pojídám čokoládu. Tři sta gramů na posezení. Bude mi špatně nebo budou jenom výčitky svědomí? Zkouším to. Nechci, ale něco mě nutí. Možná za ty rty může ta čokoláda. Ještě se potřebuji naučit. Cha. Řediteláky to nekončí. Ruština a teorie obchodu. Zítra. Neumím ani slovo. PEK a občanka ve čtvrtek. A v pátek? On to věděl. On to věděl od 23.října, ale nikdo se mi nenamáhal něco říct. Pojďte se opít. Pojďte zapomenout.


čtu příběh o lásce a oni oči klopí
a večer po práci spolu jdem se opít
pro krásu, která vždy jak ten dým pomíjí
jen jednou za měsíc čtu Romea a Julii
100 zvířat

Vysvětlení
Hučení v hlavě bylo způsobeno budoucími výčitkami svědomí a vědomím, že dělám něco, k čemu nemám nejmenší důvod. A výčitkou, že jsem nebyla běhat.
Tváře a rty? Za ty nejspíše mohla ta čokoláda.
Půl litru na ex? Dvě skleničky po 600ml na jeden zátah. Prostě jsem se musela napít, abych uchlácholila špatné svědomí.
94% z řediteláku z ekonomiky a managementu - 1
495 bodů z 500 bodového testu z češtiny - 1
400 bodů ze 400 bodového testu z matematiky - 1
442 bodů z 500 bodového testu z angličtiny - 1
Touha po pití a zapomenutí byla způsobena výčitkami, zděšením nad hromadou práce a naprostou nechutí jí čelit čelem. /opravdu se teď učím teorii obchodu jenom mám malou pauzu/
Zatím mi nic není a výčitky svědomí na sebe nechávají čekat. Ale to prý cukr dělá.
On to věděl. - můj nejoblíbenější učitel matematiky (ano, přiznávám se, že mi chyběl) věděl výsledky mého ředitelského testu a nikde je nezveřejnil. A věděl je dva dny potom, co jsem ŘT psala.

Čtverečkovaný ubrus

1. listopadu 2009 v 21:19 | Kestler |  Čas
Spustila jsem projekt, který mi ležel v hlavě přes půl roku. Zatím nevím, jak moc se o něm rozepisovat, ale časem se všichni dozví více. V knížce Idiot od Dostojevského je hra, která spočívá v tom říct svůj nejhorší skutek. Dlouho jsem nemohla na nic přijít, ale nakonec mě to napadlo. Jelikož se však domnívám, že tyto stránky už nejsou tak anonymní, jako byly když jsem je zakládala, raději se nebudu rozepisovat. Snad jenom…
Ahoj mami, která si myslíš, že tvá dcera má anorexii a netušíš, že anorexie je jenom součástí bulimie, u které se nemusí zvracet…
Ahoj sestřičko, která mi tvrdíš, že sem nechodíš, ale IP supsuh mi říká něco jiného…
Ahoj holčičko, která střídáš vítězství a prohry jako ponožky…
A ještě jednou ahoj mami, která jsi byla překvapena po přečtení dvou článků napsaných v rámci spuštěného projektu. Ahoj mami, z těch článků jsi pochopila, že neznáš svou dceru…
Chci napsat slohovku na určité téma. Zkusím to v autobuse ve čtvrtek cestou domů.

Pařížský moučník

1. listopadu 2009 v 10:09 | Kestler |  Moje skromné vařeníčko
Suroviny na krém
· 500ml sladké smetany
· 2 vejce
· 150g čokolády
· krém na posypání

Suroviny na těsto
· 5 vajec
· 150g cukru moučky
· 1 vanilkový cukr
· 50g rozpuštěné Hery
· 100g hrubé mouky
· 1 lžíce kakaa

Postup
Dáme roztopit čokoládu na krém. Oddělíme žloutky od bílků. Čokoládu zalijeme smetanou, přidáme žloutky a necháme projít varem. Poté dáme směs dobře vychladit. Bílky uschováme do lednice.
Na těsto opět oddělíme žloutky a bílky. Žloutky ušleháme s cukrem a vanilkou. Poté přidáme rozpuštěnou Heru a nakonec mouku s kakaem. Nakonec vmícháme hustý sníh. Vylijeme na plech vyložený pečicím papírem a pečeme na 220°C.
Studené bílky vyšleháme. Studenou šlehačku vyšleháme, ale dáme pozor, aby se nezdrclo. Nakonec vmícháme sníh z bílků.
Plát potřeme krémem a posypeme kokosem.

Poznámka
· hodně čokoládové a sladké
· nemělo úspěch
· od Vítka Galdů